Klimkovická výzva má smysl. Kromě vytvoření kuchařky, která bude sloužit potřebám obcí, doporučuji iniciovat nějaké sdružení obcí, které bude soustředěně jednotným hlasem dlouhodobě bombardovat příslušné struktury, ať změní legislativu. Zatím jsou tyto tlaky roztříštěné, sem tam se objeví nějaký apel z komunální sféry, ale slabý, takže reflexe na straně zákonodárců není. Je potřeba dát jasně najevo, že jedná o zájem významné části veřejnosti a ne pouze ekologických aktivistů.

Myslím si, že ekonomické důvodu jsou u většiny z čoudilů pouze obezlička.

Nežijeme v třetích zemích a jsme-li ohleduplní a chápeme-li problém v celé šíři, finance vždy najdeme a jestliže ne, tak uděláme jiná opatření, na která peníze nepotřebujeme – v každém kotli, ať je kupovaný nebo vyrobený na koleni, ať je poddimenzovaný či naddimenzovaný, lze topit tak, aby kouř neobtěžoval okolí. Tím chci říci, že podstatou je lidská osobnost a to, co jí donutí nebo nutí nic nedělat a čoudit nebo naopak dělat a nečoudit. A k tomu bychom potřebovali pomoc psychologa či nějaké sociologické rozškatulkování (analýzu) lidí čoudilů a návrh, jak s nimi jednat, jak na ně nejlépe působit. Proto si myslím, že nejdůležitější je zodpovědět si nejdříve na dvě otázky: jaký je objektivní důvod proč čoudí (ne to, co nám lidé řeknou), tj. jaké mají vlastnosti a hodnotový žebříček, co to jsou za lidé (hloupí, konzervativní, bezohlední, vyčuraní, agresivní, laxní, mladí, staří apod.) a druhá - proč čoudit přestanou (přesvědčíme je, pochopí problémy okolí, pocítí nutnost ohleduplnosti, budou se bát sankce, pranýře apod.). Pak budeme řešit, zda jednat s nimi individuálně i za předpokladu velké časové náročnosti nebo nám vzniknou dvě tři skupiny lidí a s každou skupinou budeme jednat jinak a to tak, aby to na ně zapůsobilo.

Dobrý den, pátrala jsem po definici obtěžujícího kouře na základě nového zákona a dalších použitelných předpisů, ale bohužel z toho nic revolučního nevzešlo.

Jak definovat obtěžující kouř

Tmavost kouře (je zmíněna v novém zákoně o ovzduší)

Měří se Ringelmannovou stupnicí.
Problém:
1) kdo změří
2) komplikovanější způsob měření
3) lze provádět jen za určitých podmínek (světlo, vzdálenost, nelze v noci)
4) obtěžující kouř nemusí být touto stupnicí změřitelný (různé typy
světlého, nažloutlého, ale přesto dusivého kouře)


Zápach

Dříve řešila stanovení obtěžování zápachem vyhláška k zákonu o ovzduší:

Přípustná míra obtěžování zápachem

(1) Přípustná míra obtěžování zápachem je stav pachových látek ve vnějším ovzduší, kterého je třeba dosáhnout, pokud je to běžně dostupnými prostředky možné, odstraněním nebo omezením obtěžujícího pachového vjemu.
(2) Překročení přípustné míry obtěžování zápachem se posuzuje na základě písemné stížnosti osob bydlících nebo pracujících v oblasti, ve které k obtěžování zápachem dochází.
(3) Přípustná míra obtěžování zápachem je překročena vždy, pokud si na obtěžování zápachem stěžuje více než 20 osob podle odstavce 2 a pokud alespoň u jednoho z provozovatelů stacionárních zdrojů bylo prokázáno porušení povinnosti podle zákona, které překročení přípustné míry obtěžování zápachem způsobilo.


Nyní novým zákonem zrušena a nová ještě nevyšla.

Pokud není „obtěžování nad míru přípustnou“ definováno zákonem/vyhláškou, pak určí tuto míru úřad na základě správního uvážení, případně soud.

Příčin dýmu a množství řešení je téměř neomezené množství. Vždy to bude silně individuální. Ke každému původci lokálních atomových hřibů je nutné přistupovat jinak. Snaha řešit tyto excesy na lokální úrovni bude proto vždy znamenat obrovské úsilí samosprávy a zabere mnoho času a peněz (zjistit, proč to dotyčný dělá, měsíce či roky na něho různě působit, aby to přestal dělat nebo zemřel atd.).

Můj osobní názor je, že tyto snahy budou mít jistě pozitivní vliv v oblasti osvěty (potenciál hlavně pro další generaci), mohou odstranit některé důvody (morálka, neznalost), neodstraní ale důvody ekonomické, ať už skutečné (fakt na to nemá) nebo smyšlené (nemá na to, protože si právě koupil auto za půl milionu, takže 50 tisíc na lepší kotel už mu nezbylo). Ekonomické důvody mají podle mě na emisích z domácností zcela dominantní podíl. Pokud by měli všichni automaty, neměli bychom teď co řešit. Ať se nám to líbí nebo ne, ty jsou v dnešní společnosti zásadní.

Klimkovice už jsou město, tam je to asi trochu jiné, ale moje zkušenost je taková, že čudilové drží obvykle pospolu (podobné názory a příklady táhnou). Vesničané totiž obvykle ctí tradiční rodové vazby, které osvětou a rétorikou nerozbiješ. Úspěšnost obecních ochránců ovzduší by závisela hlavně na jejich osobním charisma, tím, co pro nezdárné spalovače kdysi udělal jejich otec, děda, praděda, tím, jestli má někdo hezkou nebo škaredou manželku, jestli byl někdo komunista, sedlák, fojt atd. Kdyby se Ti přesto podařilo tyto vztahy zpřetrhat a přiměl jsi jednoho z čudilů, aby TO přestal dělat, ostatní by to brali jako podraz, závisti a vendettě bys otevřel dveře dokořán. Nakonec by se to obrátilo proti Tobě (už by to byla úplně jiná vesnice a možná, že by to ani vesnice nebyla). Záměrně přeháním.

Za skoro jisté ale považuji to, že i kdyby se ti z té změti možných příčin a řešení podařilo udělat kuchařku správného postupu, imisní situaci na dědině tím ovlivníš málo, protože money jsou money. Těmito dlouhodobými lokálními individuálními aktivitami s nejistým výsledkem nelze dosáhnout významného zlepšení kvality ovzduší v regionu ani v jednotlivých obcích. Intenzivně bych řešil osvětu, hlavně u mladých, ale přesvědčovat někoho, že má topit za 40000 Kč místo za 20000 Kč je podle mě plýtvání energií. Tu je potřeba využít spíše na to, abychom ekonomický handicap vhodných paliv a zařízení smazali nebo snížili. Peníze jsou totiž nejspolehlivější pozitivní motivací. Jak to udělat? Napadají mě jenom 2 staronové možnosti, které mají smysl:
1) příspěvky na kotel - je řešeno, jde to pomalu, není to všelék, navíc je to jednorázové zlepšení na 10-15 let, co bude, až kotle doslouží?
2) regulace cen paliv - když mohou být regulovány ceny některých energetických médií, proč by nemohly být regulovány také ceny uhlí ? Regulovány by mohly býto možná pouze ceny těch uhlí, které jsou nevhodné pro automaty, nemám to promyšleno, jsou na to odborníci. Některé problémy by zůstaly, ale byly by podstatně menší - mokré dřevo a odpad jsou řešitelné osvětou. Že je cenová regulace nepřijatelná? Jistě. Vždyť nedeformovaný trh má větší hodnotu než čistý vzduch a zdraví. Zatím. Kultivovat je nutné nejen řadové občany, ale také politiky. Ti totiž z řadových občanů kdysi vzešli a nesou proto v sobě některé fosilní návyky a představy.

Nejspolehlivější a podle mě jedinou účinnou motivací ke snižování emisí z průmyslu je legislativa. Jsem přesvědčen, že u domácností to platí taky (pokud bude vymahatelná). V zákoně máme určité povinnosti pro domácnosti od roku 2022. Mám pocit, že si politici řekli: "flákli jsme to tam, well done". Málokdo přizná, že tento termín vyšumí do ztracena, pokud lidem nevytvoříme podmínky pro to, aby měli možnost tento legislativní požadavek splnit.

Co se teda hlavně snažím sdělit? Vhodnější než se utopit v nekonečném množství nejvhodnějších variant postupu v konkrétní lokalitě u konkrétního člověka je lepší, aby se obce sdružily v silný subjekt a vytvořily soustředěný tlak na státní struktury ke změně legislativy. Nebyli bychom v tom sami. S imisemi z topení mají rok od roku větší potíže v celé republice, stěžují si severní Čechy, stěžuje si Kladno, Liberec, Hradec, to jen co si teď vybavuji z tisku, stěžuje si Prof. Šrám, že má zasviněná jihočeská města, která chtěl mít jako pozaďové lokality.
S využitím tlaku od obcí je potřeba:
1) Dotáhnout do konce to, o co se dva roky bojovalo v parlamentu, v senátu, ve vládě při návrhu nového zákona o ovzduší, a co nakonec (doufám, že zatím) neprošlo - účinně kontrolovat domácnosti po vzoru např. Německa (to je negativní motivace).
2) Prosadit, resp. vylepšit, regulace cen paliv a kotlů tak, aby "čistá" paliva a nízkoemisní zařízení přestala být nevýhodná (pozitivní motivace). Chceme přece dohnat 20-ti letý skluz, který máme v technologiích pro vytápění domácností oproti vyspělým zemín EU!
3) Pokračovat v osvětě, pokusit se oživit v lidech ekologický idealismus 80. a první poloviny 90. let minulého století, mladé generaci vštěpit ekologické nadšení dřív, než je ovládne nadšení z bohatství nebo strach z chudoby.

Pokud se tyto podle mého názoru klíčové body alespoň částečně neuskuteční, jsem přesvědčen, že si budeme moci ještě za dalších 20 let pouze vykládat u piva, jaký je ten dým z domácností hnus. Leda by se ekonomika do té doby natolik zvetila, že peníze přestanou být pro lidi problém a bude jim jedno, kolik za topení zaplatí i při stále stoupajících cenách energií.

Většina zodpovědných si pořídila ekologické vytápění a platí krvavé peníze. Někdo samozřejmě z pohodlnosti, protože představa ranního vstávání a zatápění v něm vyvolá panickou hrůzu, někdo i z ekologického přesvědčení. Za to jim patří dík. Ale menšina to udělat nechce či nemůže a ti jsou předmětem našeho zájmu.

Ano, jako vždy běháme kolem menšiny, motivujeme ji dotacemi a hledáme individuální řešení. A většině ani nepoděkujeme. Souhlasím, řešme menšinu, ale zároveň alespoň symbolicky poděkujme ekologicky se chovající většině. Máme na to ekonomické nástroje - daň z nemovitostí (ze staveb) a cenu (poplatek) za svoz komunálního odpadu.

Pokud zjistí moji straničtí kolegové, že se na tomto podílím, nejsem si jist, zda mě nevyloučí ze strany. Celé je to totiž o to, že lidé nejsou zodpovědní a že jim má někdo pomáhat, i když v naprosté většině případů by stačila pouhá lidská ohleduplnost a osobní odpovědnost nejen vůči sobě, ale i okolí. Říká se tomu tuším morálka.

Moje osobní svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. To je dostatečně ospravedlňující teze k tomu, že se do něčeho podobného pouštíme a máme právo požadovat po někom změnu chování. Bez ohledu na zdravotní či jiné důvody.

Pokud se topí tuhými palivy, vždy se bude z komína kouřit. Předmětem našeho zájmu je takový kouř, který je abnormální a vám zápachem obtěžuje nad přiměřenou míru . Co je to zápach? Jaká je to míra?

Pokud není obec v otázce čistějšího vzduchu aktivní, nic jí nepomůže. Teprve až obec vyčerpá všechny možnosti, které reálně má, má morální právo někoho napomínat či kárat. Už na počátku je jasné, že nevymyslíme žádný převratný postup, který by od úřednického či starostenského stolu zabezpečil čistější vzduch.

Jakékoliv restrikce nemohu vést k tomu, že soused nebude moci topit, protože by umřel na podchlazení. Toto plat minimálně do roku 2022 a jsem zvědav, jak se to bude řešit po roce 2022, zda bude mít stát odvahu vymoci si zaplacení pokuty za topení v nevyhovujícím kotli exekucí na samotný dům, pokud občan bude přistižen při topení v nevyhovujícím kotli. Na jedné stran proč ne, dnes se to děje běžně v souvislosti s jinými dluhy, na straně druhé to je docela síla.

Neexistuje žádná možnost topení v kotli zakázat. Na rozdíl od automobilu, který je v případě neplatné STK zabaven a nesmí se používat, kotel nikdo nezabaví a soused může topit pořád. A může topit stále špatně a jen on sám s tím může přestat. Buď dobrovolně nebo s donucení.

Aby se nad míru obtěžující kouř (dále jen kouř) nadále nelinul z komína, musí se odstranit příčina toho, že se kouř vůbec line.