Myslím si, že ekonomické důvodu jsou u většiny z čoudilů pouze obezlička.

Nežijeme v třetích zemích a jsme-li ohleduplní a chápeme-li problém v celé šíři, finance vždy najdeme a jestliže ne, tak uděláme jiná opatření, na která peníze nepotřebujeme – v každém kotli, ať je kupovaný nebo vyrobený na koleni, ať je poddimenzovaný či naddimenzovaný, lze topit tak, aby kouř neobtěžoval okolí. Tím chci říci, že podstatou je lidská osobnost a to, co jí donutí nebo nutí nic nedělat a čoudit nebo naopak dělat a nečoudit. A k tomu bychom potřebovali pomoc psychologa či nějaké sociologické rozškatulkování (analýzu) lidí čoudilů a návrh, jak s nimi jednat, jak na ně nejlépe působit. Proto si myslím, že nejdůležitější je zodpovědět si nejdříve na dvě otázky: jaký je objektivní důvod proč čoudí (ne to, co nám lidé řeknou), tj. jaké mají vlastnosti a hodnotový žebříček, co to jsou za lidé (hloupí, konzervativní, bezohlední, vyčuraní, agresivní, laxní, mladí, staří apod.) a druhá - proč čoudit přestanou (přesvědčíme je, pochopí problémy okolí, pocítí nutnost ohleduplnosti, budou se bát sankce, pranýře apod.). Pak budeme řešit, zda jednat s nimi individuálně i za předpokladu velké časové náročnosti nebo nám vzniknou dvě tři skupiny lidí a s každou skupinou budeme jednat jinak a to tak, aby to na ně zapůsobilo.